Pamatuji si na to, jak jsem poprvé viděl erotický pořad s mojí babičkou. Bylo mi tenkrát deset. Docházelo k tomu docela pravidelně. Následně se k tomu přidalo i sledování nočních erotických filmů v televizi. Vždycky s koncem filmu přišlo rozčarování – seděl jsem sám, naprosto sám, i když s pocitem vzrušení.
Vztahy, rodina, porno…
V tomto období jsem ale zažíval zvláštní vztah se sexualitou. Sice se mi už od 9 líbila jedna moje spolužačka, ale vůbec jsem si nedokázal představit, že bych s ní měl mít nějaký vztah, byť jen kamarádský.
Čím starší jsem byl, tím více holek se mi líbilo, ale já stále nebyl připravený na vztahy. Dnes za tím vidím můj vztah s mámou, která byla vždycky nepřístupná. To jsem si pak promítal do všech ostatních dívek. Na mámu jsem vždycky hodně nadával, ale nikdy jsem jí se svými pocity nekonfrontoval. Stejně tak se nic nedělo s těmi holkami, v kterých jsem našel zalíbení. Vždy to zůstalo jen u představ, jaké by to s nimi mohlo být. To samé jsem měl i s pornem, které jsem si promítal do svých představ o sexu.
Když mi bylo asi osmnáct, pustil jsem si pornokanál na tátově televizi. I přes prvotní znechucení jsem to podstoupil ještě jednou, a nakonec se mi to i zalíbilo. K dalšímu sledování jsem se už ale nedostal, protože táta ten kanál nakonec zrušil.
Moje další setkání s pornografií mi zprostředkoval bratr, který ho pouštěl mě a mé nevlastní sestře. V té době jsem objevil také kouzlo pornočasopisů a při brouzdání na internetu narazil na hardcore porno.
Porno s křesťanstvím nejde dohromady
Od té doby jsem porno sledoval několikrát týdně asi dva, tři roky, byl rok 2010. Pak se ve mně něco zlomilo a obrátil jsem se k víře. Stal se ze mě praktikující křesťan. Došlo mi, že nemůžu kombinovat křesťanství a porno, takže jsem se odhodlal obrátit na věřící a požádat o pomoc.
Podařilo se mi spojit se dvěma křesťany z jednoho církevního hnutí, kteří se mi začali věnovat. Sice se moje sledování pornografie nezhoršovalo, ale zároveň jsem s tím pořád nic nedělal. Nepřestal jsem koukat ani když jsem byl členem sekty, která pornografii až démonizovala. Vůbec mi to nepomohlo. Pak jsem začal na porno koukat dokonce i v práci, nebo jsem po pracovní době chodil na babiččin počítač. Nikdy se na to naštěstí nepřišlo.
Pocity viny se ale začaly hromadit. Někdy jsem se po sledování pornografie začal cítit až depresivně. Bylo mi ze sebe smutno a špatně. Pomoc ostatních nefungovala a to stejné platilo i u SOS Diakonie, kam jsem chvíli docházel.
Na cestě k osvobození ze závislosti
Až v roce 2019 nastal zlom. Dostal jsem se ke knize “Jak se osvobodit od pornografie”, a zároveň jsem požádal o přiřazení e-kouče z NePornu. O rok později jsem se také začal léčit na adiktologii, a to na doporučení jedné známé.
Připustil jsem si, že jsem pornoholik. Léčím se už přibližně rok. Spolu s terapeutem jsme si sedli, což mi velmi pomáhá v celém procesu abstinence. V rámci svého zápasu s pornografií se snažím zaměřovat hlavně na pozitivní věci ve svém životě a ne na své pády.
V procesu uzdravení mi také dost pomáhá blokovací program Covenant Eyes.
Vnímám, jak moc mi je v léčení nápomocné, když si přiznám svou slabost a vyznám to i před Bohem. V tomto směru mi pomohl článek na NePornu Jak se vypořádat s pocitem viny a hanby po relapsu?. Otevřel mi totiž oči a konečně jsem se přestal obviňovat za své pády. Dost mi pomohlo i to, že jsem se díky němu naučil přijímat Boží milost a odpuštění.
Další pozitivní dopad abstinence vnímám i v tom, že jsem začal chodit s dívkou, o kterou jsem opakovaně projevoval zájem již od roku 2013. Sice jsme spolu chodili už dřív, ale rozešli jsme se kvůli tomu, že jsem nedokázal vnímat její potřeby, ačkoliv jsem měl pocit, že ze sebe dávám maximum A jelikož jsem to nebyl tenkrát schopný nějak řešit, skončilo to tím, čeho jsem se obával. Rozchodem.
Teď už jsme spolu ale víc jak rok a klape nám to. Není to tak, že bychom neměli žádné problémy, ale už mám sílu je řešit. Koneckonců to je základ každého zdravého vztahu.
Na závěr už jenom řeknu, že vím, že můj příběh ještě není u konce. Ale také vím, že na to nejsem sám.