Poprvé, ale ne naposledy
Hned po škole jsem tam musel jít. Znovu se podívat. Byly schované v domě určeném k demolici. Protáhl jsem se mezi prkny natlučenými přes dveře, už zbývalo jen pár kroků tmavou chodbou. Pak zaskřípala otlučená plechová dvířka na nepoužívaném komíně. Srdce jsem měl až v krku. Rukou jsem potmě hledal uvnitř. Byly tam!
S pornografií jsem se poprvé setkal v 10 letech. Spolužáci mi ukázali klasické fotografie, které zobrazovaly pro mě tehdy něco zcela neznámého. Doma jsme o sexu nemluvili. Táta s námi nežil, máma neměla čas a starší brácha, ten stavěl modely letadel.
V 11 nebo 12 mě někdo, koho jsem ani neznal, sexuálně zneužil. Vlastně nic dramatického, jen si hrál s mým přirozením a chtěl, ať já jemu dělám to samé. Nechtěl jsem. Utekl jsem… Ale ten pocit, že druzí tady jsou pro to, abych si s nimi mohl sexuálně hrát, když budu chtít, ten ve mě zůstal.
O 4-5 let později jsem začal masturbovat. Nejdřív to bylo objevování mého těla. Pak to ale přešlo v každodenní zvyk. Trochu jsem se styděl, ale ne nijak zvlášť. Horší to bylo s mými dalšími pocity. Byl jsem nešťastný z nového prostředí na vesnici, z nároků na střední škole, bydlení na internátu v neznámém městě, které se později změnilo na nekonečně dlouhé dojíždění…
Tajný koníček: Pornočasopisy a videokazety
Vlak ještě ani nezastavil a já se hrnul dovnitř, abych si našel místo. Naštěstí byl skoro prázdný. V kupé seděl jen nějaký mladý chlapík. To bude v pohodě… Sotva se vlak pohnul dál, tak si přisedl blíž. Něco povídal a pak sáhl do tašky. Vytáhl pornočasopisy…
Zoufale jsem se snažil zapamatovat si každý detail, každou křivku, každý úsměv i pohled. Měl jsem pocit, jako by mě ty ženy chtěly. Všechny do jedné. Bez ohledu na to, jak obyčejný jsem si připadal. Myslel jsem na ně každý večer se zatajeným dechem, aby ze mě při tom ani hlásek neunikl.
Na vojně, pár měsíců před koncem, přinesli kamarádi videokazety s pornem. Následující dny a týdny jsme na nic jiného nekoukali. Nejdříve to bylo zvláštní. To ticho v místnosti, kde bylo asi 20 kluků. Později se začaly ozývat různé komentáře a hodnocení, asi jako na fotbalovém zápase. A z toho, co jsem si pamatoval ze svých vlastních prvních zkušeností, se vůbec nic nepodobalo tomu, co bylo vidět na obrazovce.
V tu samou dobu jsem se seznámil se svou druhou dívkou a o několik let později jsme se vzali. Občas jsem měl nutkání koupit si časopis už před svatbou, ale nepovažoval jsem to za nic zvláštního. Taky jsem uvěřil v Boha a říkal si, že to určitě přejde. A přešlo…
Po 21 letech a dvou rozvedených manželstvích.
Všechno se měnilo postupně. Nejprve jsem postával u trafik tak, abych se mohl dívat na obálky P-časopisů. Pak jsem se odvážil vejít dovnitř a o nějaký časopis požádat, ale ještě jsem si ho nekoupil. Později jsem si nějaký koupil, použil a zbavil se ho, abych nezanechal nějakou stopu. Poté jsem se odvážil do videopůjčoven a když jsem si myslel, že se nikdo nedívá, proklouzl jsem za závěs, který odděloval filmy pro dospělé. Ještě později jsem si nějaké kazety půjčil a nenápadně posílal manželku s dětmi na chalupu, že přijedu později, protože musím ještě něco dodělat do práce.
Fáze popírání: “Můžu s tím kdykoliv přestat!”
Ne, není to zas tak moc často. Ne, není to problém. Prostě mám větší libido. Ne, nikdo o tom neví. Ne, to zvládnu sám. Ne, jen se musím donutit. No, byl to tedy úlet, že jsem v noci, když jsem byl sám doma, šel ven hledat v kontejnerech na papír aspoň nějaký obrázek polonahé ženy… Nevím co je silnější. Pocity hanby a studu nebo nenávist a opovržení ze sebe samého. Asi jsem jediný na světě, kdo si neumí poručit a přestat!
Neuměl jsem. Dokonce jsem se propadal stále hlouběji. Byl jsem v té době kazatel. Jen ať se o tom nikdo nedozví! Ať nikdo neví, jaké videa sleduji. Ať nikdo neví, co se mi honí hlavou, když je na dohled nějaká žena. Ať nikdo neví, že když to na mě přijde, tak už ani nejsem schopný poslouchat ženu, co mi říká. Vnímat děti při procházce. Bavit se s přáteli o něčem vážném a hlubokém. Ale já jsem tu útěchu potřeboval. Dokonce jsem si myslel, že na ni mám nárok. A když ji nedostanu doma od manželky, tak si ji najdu jinde. Našel. Ale ztratil jsem manželku a děti.
Aspoň pár měsíců trval pocit, že jsem všechno špatné, těžké a složité nechal za sebou v prvním manželství. Však to byla z velké části její vina. Za to tahle nová partnerka… To bude jiný život!
A byl. Horší. Ne kvůli mé druhé ženě, ale kvůli mě. Jestli jsem byl první ženě nevěrný jednou, tak té druhé mnohokrát. Porno přestalo být zajímavé, tedy až na občasné výjimky. Za to prostitutky přinášely zpestření do nudného života. Ano, problém jsem si přiznal. Tedy jen sám sobě. Ale když budu chtít, tak s tím kdykoliv skončím. Mám to přeci pod kontrolou!
Opravdu?
Konečně pravda
Už jsem nemohl dál. Trvalo to už roky. Manželce jsem se nemohl podívat do očí a každé její odmítnutí nebo nesouhlas jsem bral velmi osobně. Vlastně jsem přemýšlel jen o sobě. Byl jsem zhroucený do sebe jako černá díra. Život mých nejbližších se odehrával jakoby v mlze a se ztišeným zvukem někde za oknem auta pádícího po německé dálnici. Nic už nedávalo smysl. A jediné, co mohlo aspoň na pár minut pomoc, byl další orgasmus. Pak přišel obrat.
Bod obratu: Odpuštění
Můj duchovní život byl v troskách. Ostatně jako všechno ostatní. A přesto ke mě Bůh promluvil. Vlastně řekl jen jedno slovo. “Odpusť.” Komu?, ptal jsem se. Všem. Sobě. Manželce. Tátovi. Tomu neznámému, co mě osahával. Prostě všem. I Bohu.
To byl obrat, ale ještě vůbec nebylo vyhráno. Trvalo mi ještě dva dlouhé roky, než jsem našel odvahu se svěřit jinému člověku. Vlastně nejhorší byla ta představa, jak budou lidé reagovat. Mezitím manželka požádala o rozvod, aniž by cokoliv kdykoliv zjistila. Prostě řekla už dost. Aniž by znala pravé příčiny, tak to, jak jsem se k ní choval, jí úplně stačilo. Prostě se mé snahy o obnovu vztahu a její trpělivost nepotkaly. Mou vinou. Takové jsou reálné dopady pornografie v životě. Tak to vypadá, když člověk hledá lásku v kontejneru na odpadky.
Zásadní kroky ke svobodě
Na mé cestě ke svobodě bylo několik důležitých důležitých momentů.
- Obnova duchovního života a vztahu s Bohem
- Přijetí odpuštění pro sebe a mé odpuštění všem kolem mě
- Nastavení denního režimu včetně péče o sebe
- Individuální a skupinová terapie
- Založení skupiny pornoholiků na principech AA
- Aktivní vyhledávání pomoci/služby druhým
- Porozumění závislosti a její funkci v mém životě
- Naučit se brát relaps jako šanci se o sobě dozvědět víc
A ještě asi milion dalších věcí… Zásadní však bylo, že jsem se přestal soustředit na závislost jako takovou a získal novou vizi pro svůj život. Za poslední roky jsem se naučil na hudební nástroj a začal zpívat v kapele. Začal jsem sportovat, nejvíc běhat. I další koníčky dostaly prostor vedle práce a služby v církvi.
Další podstatnou věcí bylo naučit se sdílet své pocity s přáteli nebo rodinou. A postupně sexuální závislost ztratila svoji sílu. Občas se nějaké pokušení objeví. Teď už ale vím, že to není má vina. Prostě to přijde z vnějšku. Na mě záleží, co s tím udělám. Pokušení je vlastně jen odrazem nějaké mé legitimní potřeby. Často je to únava, pocit osamělosti nebo hlad. Tak se radši najím 🙂
Dnes pracuji jako terapeut, mentor a kouč se závislými. A tak všechno, čím jsem prošel, dává velký smysl.
Zápasili jste také se závislostí na pornu? Podělte se s druhými o svůj příběh a napište nám.
Chcete se zbavit závislosti na pornu? Napište nám a my vám přiřadíme osobního e-kouče zdarma.