Rozkoš bez lásky
Celé se to možná pokazilo už na začátku, aniž bych na to byl jakkoliv připraven. Sex byl v naší rodině tabu. Nikdy se o něm nemluvilo, takže jsem se k informacím o něm dostával naprosto náhodně a pravděpodobně ve špatný čas. Mimo to jsem ale vyrůstal v harmonickém prostředí, ve kterém mi nic nescházelo.
Když mi bylo 11, svěřil se mi bezelstně o dva roky starší kamarád, „že si honí“ a že je to příjemné. Po nějakých zvídavých dotazech mi vysvětlil, co to znamená. Jelikož mě to zaujalo, rozhodl jsem se to také vyzkoušet. Jednou. Dvakrát. Bylo to fajn.
Tehdy jsem vůbec nepřemýšlel o tom, jak mě to může ovlivnit. Prostě to bylo příjemné. A tak jsem si užíval rozkoš bez lásky. Při pohledu zpět vidím, že to byla jedna z věcí, které negativně ovlivnily můj intimní život.
Holky mě začaly zajímat až o nějaké dva roky později. Nicméně mi to přineslo spíše starosti než radosti. Když už došlo k něčemu, co jsme nazývali chození, byl jsem jako paralyzovaný. Ačkoliv jsem měl bujnou fantazii, nebyl jsem schopen dát své holce ani pusu. Vnitřně mě to začalo sžírat, i když jsem do nedával znát navenek. Vždycky byl totiž po ruce ventil, kterým se dalo všechno to napětí upustit – masturbace.
Přetlakový ventil
Čas plynul. Několikrát jsem se zamiloval, ale samozřejmě bez jakékoliv šance na budoucnost. Cítil jsem se velmi sám, přestával jsem se radovat z věcí, trpěl depresemi a cítil se vyloučený z kruhu vrstevníků. Potěšení v té době jsem snad měl jen z masturbace a z hudby.
Postupně mi při masturbaci přestávala stačit má představivost. Ani nevím, jak k tomu došlo, ale dostala se ke mně offline kopie jednoho webu s erotickými povídkami, které vše popisovaly dost barvitě. Prostě porno v textové formě. Pročítal jsem si je a představoval si sám sebe v daných situacích.
Ale ani na videa jsem nečekal moc dlouho. Jednoho dne jsem našel v počítači sourozenci zapomenuté DVD. Když jsem zjistil, o co se jedná a neváhal jsem ani minutu a DVD si zkopíroval. Kromě svých představ jsem si zpestřoval své intimní chvilky něčím reálným. Tedy alespoň jsem si tenkrát myslel, že je porno reálné.
Po nějakém čase jsem si s erotickými povídkami a oním DVD dostatečně „užil“. Má fantazie pracovala naplno a po nějaké době jsem už přesně podle zvuků uměl poznat, co se v pornu děje. Jsem totiž zrakově postižený a z dívání na monitor toho příliš nemám. Nevěděl jsem ovšem, jak získat ještě více podobného materiálu bez toho, abych byl nějak nápadný. I v tomto mě moje postižení poněkud omezovalo.
Nikomu jsem se nesvěřil a bral jsem porno jako nouzové řešení, ke kterému jsem se vždycky uchýlil a o kterém jsem si myslel, že ho můžu kdykoli odložit. Nedělalo mi problém mluvit o tom, že mě trápí moje samota a že nemám u holek úspěch. Nicméně jsem nikomu neřekl ani nenaznačil, že beru porno jako „lék“ na své problémy. Vlastně to ani nebyla tak špatná doba. Začala se plnit nějaká má přání a myslel jsem, že jsem našel smysl života. Porno ale nikdy moje problémy nedokázalo „vyléčit“.
Nebezpečně kvalitní materiál
Jednoho odpoledne, když jsem něco hledal na peer to peer sítích, připletlo se mi do výsledků i porno. A jelikož jsem byl zvědavý, stáhnul jsem si ho. Po spuštění jsem zjistil, že se jedná o jakýsi domácí klip, což jsem považoval za něco dostatečně autentického. Proto jsem se přestal kontrolovat a stáhl jsem vše, na co jsem v tu chvíli narazil. Mozek mi do těla vyplavil snad tunu hormonů. Úplně jsem hořel a soustředil se jen na jedno: Aby už byl večer a já si mohl při některém z těch videí udělat dobře.
Začalo období, kdy jsem se udělal naprosto nekontrolovaně u nějakého videa každý den, pokud jsem měl příležitost. Stačilo mi třeba maximálně 10-15 minut jednou denně, ale dělal jsem to pravidelně.
Později, když už jsem byl tak nějak vším přesycen, nastalo vždy období 7 až 14 dní, kdy jsem si říkal, že mi to už nic nedává. Dokonce se ozývalo svědomí, takže jsem všechna stažená videa z počítače smazal. Jenže jak narůstalo napětí, cítil jsem se dost nepříjemně, takže se mi hlavou začaly honit nápady, co bych si mohl vyhledat za videa. A když už jsem tomu tlaku podlehl, nebyl jsem schopen se soustředit na nic, dokud se video nestáhlo.
Nikdy jsem vyloženě nesklouzl k nějakým perverznostem nebo něčemu, co by hraničilo se zákonem. Vždy jsem bažil po videích, která byla co nejvíce autentická – nejlépe nějaké skryté kamery či castingy amatérek. Došlo ovšem k něčemu, co považuji za mnohem horšího.
Souhrou okolností a naprosto marných pokusů o nějaký vážný vztah, došlo k tomu, že jsem cíleně vyhledal sexuální služby. Říkal jsem si, že mám přece právo užít si opravdový sex. Dlouho jsem se trápil tím, že jsem sám, takže jsem si to vynahrazoval pornem, a nakonec i sexem s prostitutkou. Ve svých očích jsem klesl na úplné dno.
Štvané zvíře
Život běžel dál a já se stále uspokojoval nad pornem. Tu a tam převážil hlas svědomí. Vše jsem smazal, nějaký týden to vydržel a pak opět nanovo. A tak pořád dokola. Byl jsem z toho celý zoufalý, protože jsem měl pocit, že nikdy nezažiju normální vztah. Že nikdy nebudu pro žádnou ten pravý. Že si budu muset vystačit sám se sebou.
Určitou roli v tom hrálo také mé zrakové postižení. Často to byla bariéra, kvůli které mé vztahy ztroskotaly. Až jednoho dne se objevila v mém životě žena, která mně přijala takového, jaký jsem. Postupně se začaly vytrácet všechny obavy, zranění a nekonečné chvíle samoty. Byl jsem šťastný a porno se nějak přirozeně vytratilo z mého života.
Pak přišla svatba, těhotenství a nějaké životní problémy. S manželkou jsme drželi při sobě, jako držíme i teď, ale jak už tomu bývá, zamilovanost postupně vyprchala. Sexuální život se změnil a já začal mít opět problém. Znovu jsem dostal touhu podívat se na nějaké to video. Bránil jsem se, protože jsem věděl, že tohle do manželství nepatří. Navíc jsem konečně našel rovnováhu i v duchovním životě. Prostě jsem se k pornu již nechtěl vracet.
Přesto jsem podlehl. Pokušení bylo prostě moc silné. Navíc žijeme v době, kdy stačí pár kliknutí na mobilu a můžeme si pustit cokoliv. To je něco, čemu se těžko odolává.
Přepadaly mě pocity bažení. Když jsem se s nimi snažil pracovat, vydržel jsem třeba i měsíc, než jsem se zase podíval. Po každém selhání jsem byl zahořklý nad svou vlastní slabostí. Nechyběly ani pocity úzkosti, strachu z vlastního selhání, doprovázené zažívacími potížemi.
Jednou v noci jsem měl blízko zhroucení. Běhal jsem po domě jako štvané zvíře s nadějí, že když už si zakazuji videa, třeba alespoň zaslechnu nějaké slastné zvuky z některého z okolních bytů.
Nikdy jsem neholdoval alkoholu nebo jiným drogám, ale z těchto zkušeností si dovedu představit, čím si závislý člověk prochází. Navíc jsem se nezbavil toho napětí a čekání na drogu. Stal jsem se sice závislým na pornu, ale kvůli svému postižení jen na jeho zvukové stopě. To mě často přivádí do podobných situací, jako když abstinující alkoholik chodí kolem hospod. Vědomí toho, že můžu dostat svou drogu neočekávaně a v reálném čase, obzvláště v letních měsících, kdy mají lidé otevřená okna, mě staví poměrně do složitých situací. Ne, že bych radovánky sousedů slíchal nějak často, ale už se to několikrát stalo. A to celkem komplikuje mé snahy o abstinenci.
Neposlušné tělo
V posledních čtyřech letech jsem tomuto bažení podlehl čtyřikrát a troufám si říct, že z nejhoršího jsem venku. Nicméně toto napínání mých nervových synapsí nezůstalo bez následků.
Krátce poté, co jsem začal abstinovat, přišly první problémy. Místo touhy po intimních chvílích s manželkou jsem opět začal pociťovat ono napětí a nedočkavost, jako kdysi při čekání na stažení videa. Do postele chodím vystresovaný a se studenými končetinami. A asi si dovedete představit, že studené ruce nejsou při intimních chvílích nic příjemného.
A to stále není vše. Po nějaké době se dostavila také předčasná ejakulace a noční poluce. Takže se trápím i tím, že si ani manželka nemůže se mnou užít sex, a toto vědomí mi při abstinenci moc nepomáhá. Naštěstí mi to manželka nevyčítá a podporuje mě. Ve všech těchto potížích se snažím najít smíření se sebou. Nicméně nemůžu říct, že dokážu být vždy nad věcí. Ale nehodlám se smířit s aktuálním neutěšeným stavem našeho intimního života, takže hodlám ve svém úsilí o abstinenci nadále pokračovat.
Obecně vnímám, že celý proces abstinence za to stojí. Vnitřně se teď cítím mnohem vnitřně svobodnější a můžu mnohem hlouběji prožívat svou víru, kterou jsem během života nabyl. Ačkoliv stále zápasím, vnímám, že je má vůle den ode dne silnější a že dokáži mnohem lépe pracovat se svými emocemi. Po tělesné stránce sice stále trpím určitými komplikacemi, ale věřím, že i ty časem odezní.
Zápasili jste také se závislostí na pornu? Podělte se s druhými o svůj příběh a napište nám.
Chcete se zbavit závislosti na pornu? Napište nám a my vám přiřadíme osobního e-kouče zdarma.