Tak trochu jiný příběh
Tak si tady čtu ty příběhy bývalých závisláků na pornu, jak se topili ve sra*kách a pak se jednoho krásnýho dne rozhodli, že přestanou. A tak přestali. Ti horší dokonce 3x selhali. No teda, tak to muselo bejt těžký.
Tak jsem si řekl, že bych do toho mohl hodit vidle svým příběhem. Bude pro vás všechny, co si tady čtete tyhle „motivující“ příběhy a jste nas*aný, že to všichni překonali, jako kdyby uměli chodit po vodě. A vy se přitom pořád jenom topíte, což se občas jeví jako lepší varianta, než se pořád snažit plavat. Jo a ne. Nejsem Ostravák. Jsem jenom nas*anej. A autentickej.
A ještě něco. Tahle zpověď bude nejspíš i delší než váš penis – ale jeho čtení bude i tak příjemnější než váš první sex, slibuju. A zároveň mě to mrzí.
Jak mi porno zachránilo život?
S pornem jsem začal nejspíš ještě před masturbací, ale řekněme, že to bylo asi ve 12 letech. Rychle jsem najel na režim sledování asi 5-6x týdně, často víckrát denně. Průměrně asi hodinu a půl. Takový to, když vyhledáváte to vhodný video (dostatečně rajcovní) a mezitím jich nastřádáte asi 50 v dalších záložkách, takže už vám je prohlížeč ani nedokáže zobrazit všechny najednou. Můj rekord jednoho sledování byl nějak přes 5 hodin v kuse. A téměř od začátku jsem honil. Nezkoušejte to překonat. Bolí to. Vážně to bolí.
Ve škole to bylo na ho*no. Chodil jsem na osmiletej gympl. Lidi celkem chytrý, ale do kolektivu jsem nezapadal, jelikož jsem prostě „jinej“. A ty sr*čky co po nás chtěli, faleš všude okolo – asi z toho mám trauma ještě teď. Takže jsem vždycky přišel mentálně zničenej domů a byl jsem rád, že mě čeká ta “Boží nadílka” – tvrdý porno.
Nezřídka jsem měl opravdu málo chuti žít. Jsem celkem přesvědčenej, že kdybych nepřerušoval svoje depresivní nálady ze školy a okolí trochou pozdvižení v podobě porna, tak už tady ani nejsem. A to i přes to, že porno samotný depresi částečně způsobuje.
První pokusy přestat a sexuální dysfunkce
Nějak v 17 letech mi hlavou projelo, že bych možná mohl bejt závislej. Tak jsem si stanovil nějaký limity a…jo, asi fakt jo. Experimentoval jsem dál a postupně jsem začal zvyšovat svoje úsilí s pornem přestat.
V týhle době jsem taky tak trochu chodil s jednou holkou. Hrozně jsem se za to styděl, takže jsem nechtěl, aby nás někdo označoval jako pár. Ale byla vysportovaná a fyzicky dost přitažlivá. Její flirtování bylo neodmítnutelný. Tajně jsem se s ní scházel a zažil jsem ty nejriskantnější sexuální zážitky.
Začalo to orálním sexem a pak mi dala k 18. narozeninám první sex. Jak už tu mnozí psali: Nejlepší sex mýho i jejího života! A i já si dělám p*del. Sotva mi stál, ona sama to popsala, že ani neví, jestli o to ten den přišla. Navíc hrozilo, že někdo přijde (k ní) domů, takže nic moc atmosféra. Takhle jsem u ní ještě párkrát byl a začal jsem si uvědomovat, že když třeba týden nekoukám na péčko, mám mnohem lepší erekci. Přesto jsem se nebyl schopnej při sexu udělat, jedině masturbací.
V 19 letech – před maturitou – o svaťáku jsem si stanovil měsíc bez masturbace. Přečetl jsem si o všech těch výhodách – lepší soustředění, paměť, schopnost levitace, zapalování věcí pohledem a kdo ví co ještě – a tak jsem to zkusil.
Celej svaťák jsem se fakt učil a nevěnoval pornu žádnou pozornost. A stal se zázrak a já to vydržel. A taky jsem udělal maturitu – další zázrak. Na pomaturitním večírku jsem si naplno uvědomil svoje nový superschopnosti. Jedna spolužačka se mě celý večer držela jak klíště a další holky po mně koukaly. Připadal jsem si jak magnet. A pár dnů na to jsem si vzpomněl, že porno po abstinenci má mnohem lepší efekt! A tak jsem to zas pos*al.
Sex porno nenahradí
Pak jsem se zas snažil přestat. Nejdelší prázdniny ve svým životě jsem ale prohonil (ne holky, bohužel). Po gymplu jsem šel na roční jazykovku (kde mi zůstal status studenta) a našel si tam holku (nějak omylem, vážně nevím, jak to dělám). Náš první sex byl ten nejhorší a nejtrapnější v mým životě (jop, horší než ten úplně první). A pak jsem jí řekl, že jsem závislák na pornu. S její nejen psychickou podporou (jo, přesně to myslím 3:) ) jsem se snažil závislost konečně překonat. MARNĚ.
S přítelkyní stále chodím už přes rok a zjistil jsem, že sex porno prostě nenahradí. Není to alternativa. Je to prostě něco jinýho. I když jsem s přítelkyní a mám s ní sex třeba 10x denně (a jo, to se nám fakt stalo), jsem schopnej myslet na porno. Hlavně po asi 10 dnech spolu začnu po pornu „pokukovat“. Díky přítelkyni jsem tudíž schopnej koukání na porno oddálit třeba o 10 dní, ale ne se toho zbavit.
Nefungovala ani terapie, ani seberozvoj
Nějak ve svejch 20 jsem taky docházel k vystudovaný psycholožce, kterou by hravě nahradila taková ta postavička do auta, která jen kýve hlavou. Když jsem z ní asi po 7. sezení páčil konečně nějakou radu, vypáčil jsem jen „nevím“, tak jsem to tam zabalil a snažím se dál sám.
Ke svým znalostem a zkušenostem bych doplnil, že se od 15 let snažím vzdělávat v osobním rozvoji a psychologii. Viděl jsem snad všechna videa o pornu a jak s ním přestat. Můj největší úspěch byl ten před maturitou (asi lehce přes měsíc), a pak ještě jednou asi na 27 dní. Ostatní pokusy se pohybují v rámci týdnů. Taky mám kámoše až někde ze Srbska, který byl závislej na pornu a masturbaci, ale dokázal přestat. Nicméně ani jeho rady mě nespasily.
Co jsem všechno vyzkoušel?
Zkusil jsem vycenzurovat ty zlobivý weby (přes prohlížeč, DNS i antivir). Nicméně moje schopnost to všechno prolomit je vždycky lepší, než moje snaha tomu zabránit. Zkusil jsem si zapisovat svůj progres, poznatky, všechno možný. Zkusil jsem s pornem bojovat, pak ho naopak přijmout (to pomohlo nemasturbovat každý den, ale tak jednou týdně). A teď ho zkouším „nechat“ a „vzdát se toho“, ale pořád se k*rva objevuju na těch za*ranejch stránkách. Zkusil jsem se odměňovat za dny, kdy nehoním. Zkusil jsem studený sprchy (každý den už asi půl roku se sprchuju tou nejstudenější, co nám doma teče). Dokonce každý den cvičím.
K ničemu, nefunguje. Když přijde nálada – spíš bych řekl trans – tak prostě nemám moc nad tím co dělám. Děje se to samo a postupuje to směrem k pornostránkám. Když je to hodně silný, tak to dokážu maximálně na chvíli zastavit nebo zpomalit. Zvrátit to nejde.
Zkusil jsem si v pokoji dát stůl tak, aby bylo při příchodu hned vidět do monitoru – což změnilo jen to, že teď víc riskuju. Zkusil jsem přestat naráz i postupně. Zkusil jsem přejít k lehčímu a zdravějšímu pornu. Zkusil jsem si léčit traumata z dětství (sám i s terapeutkou) – to pomohlo, ale ne na problém s pornem. Život je fakt tak sarkastická svině.
Zkusil jsem honění levou rukou a vyrobil jsem si i masturbátor. Zkusil jsem si ho useknout… ok, ne… tohle jediný jsem ještě nezkoušel. Prostě už nevím, co bych ještě zkusil. Ale po těch asi 2 letech jsem už fakt ku*va vyčerpanej. Víc než vy po čtení tohohle příběhu.
Uvědomuju si, že moje závislost má taky co dočinění s pocitem osamělosti. Přísahám, že jsem se v září / říjnu chtěl zapojit do sociálního života – společná jóga, možná plesový tance (miluju tancování) a třeba si občas s někým zaházet na koš. No vláda řekla, že prej ne. Že je něco ve vzduchu nebo co. Asi mysleli tu přicházející totalitu.
Hořká tečka (zatím)
Co se mojí kondice v posteli týče, není nejlepší. Hádejte, proč asi. Ačkoliv nádobíčko většinou funguje a vydržím klidně i dvě hodiny (jo, to se taky stalo), stejně nejsem schopnej se udělat. To proto, že je zvyklej na svou ruku a lehký holky na obrazovce, ne lásku mojí přítelkyně. Prostě se při sexu nedokážu udělat.
Poznamenám, že jedna výjimka tu je. Udělal jsem se při sexu – jednou. V poloze, která se jmenuje „child’s pose“ – pozice „dítěte“. Mám z toho dost smíšený pocity. Pro pořádek dodávám, že přítelkyně je dospělá a mimčo nečekáme (yeey!).
A jestli pořád nevěříte, že je život sarkastická svině, tak tohle je můj poslední pokus vás přesvědčit o opaku. Za 3 týdny dělám přijímačky a já tu místo toho řeším svou závislost na pornu a depku z toho všeho. Přijímačky na psychologii. Chápete. Psychologie mi dává smysl, ale přitom jako by mi nedokázala pomoct. Fakt paradox. A nevím, co by se muselo stát, aby mě vzali…
Tak doufám, že jste na tom líp. Že to překonáte – snáz než já. A až sem napíšete svou zpověď, jak jste to zvládli, já tu budu, abych řekl: „Ten hnusnej parchant! Jak to sakra udělal?“ Ale v hloubi duše vám to budu přát. Přísahám! Hodně štěstí.