Název:               Kdo chytá v síti

Autor:               Marika Pecháčková 

Rok vydání:     2020 (BizBooks, Brno)

Kdo jsou sexuální predátoři, kteří zneužívají děti (nejen) na sociálních sítích? Jaké jsou jejich příběhy? A proč dělají to, co dělají? 

Kniha Kdo chytá v síti vznikla dle slov autorky jako “přirozená reakce na film V síti,” který režíroval její manžel Vít Klusák. Jedná se v podstatě o doplněk ke zmíněnému filmu a snaží se představit svět sexuálních predátorů. Hlavním cílem knihy má být “demokratizace” filmu, tedy odstranění černobílého vnímání, kdy predátoři jsou ti zlí a oběti čistě nevinné. Tímto způsobem by mohlo dojít k uklidnění potenciálního lynčování těchto predátorů. 

Rozdělení knihy

V úvodu knihy vidíme obsah některých konverzací, které probíhaly mezi predátory a dívkami z dokumentu. Následně se přesouváme k rozhovoru s “Jaroslavem”, tedy jedním z predátorů, který si s dívkami dopisoval a který se jako jediný ozval na výzvu k následnému rozhovoru. 

Tato část s Jaroslavem zabírá asi největší část celé knihy. Obsahuje přepis jeho terapeutického sezení, rozhovor s jeho sexuologem nebo například konfrontaci s Terezou Těžkou, jednou ze tří hereček z filmu. 

Dále jsou zde rozhovory s herečkami z filmu i z castingu. Ke konci knihy jsou přidány další příběhy dívek, které se ozvaly se svými příběhy. Kromě toho jsou zde i rozhovory s experty, konkrétně pak se Zorou Duškovou (ředitelka Dětského krizového centra) a Kamilem Kopeckým (zakladatel portálu E-Bezpečí.cz). 

Poslední velkou část tvoří příběh skautských vedoucích Piškota a Meluzína, kteří byli odsouzeni za zneužití 39 chlapců. Meluzín byl nedávno propuštěn na svobodu a svolil k osobnímu rozhovoru. 

V čem je kniha dobrá? 

Kniha je určitě dobrá v tom, že nabízí pohled za oponu do života sexuálních predátorů, tak i do příběhů několika obětí. Je pravda, že většina komentářů na internetu černobíle odsuzuje sexuální predátory bez toho, aniž by jim kdo nabídl prostor říct svůj příběh. 

Málo se mluví o tom, že lidé se sexuální deviací, které se dnes odborně říká parafilie, nedokážou sami sobě pomoci a místy si ani neuvědomují, že dělají něco špatné, či dokonce nezákonného. Je dobře, že kniha zdůrazňuje i tuto stranu problému, aniž by chování sexuálních predátorů nějak omlouvala. 

Velmi přínosný je také rozhovor Zorou Duškovou. Kromě problematiky sexuálních predátorů se vyjadřuje také ke škodlivosti pornografie a jejímu negativnímu dopadu na děti. Kromě toho, že jim pornografie vytváří chybný obraz o mezilidských vztazích a sexualitě, je problém i v tom, že pro ně často představuje vzor, ze kterého se učí o sexu:

“Děti se ze všeho nejvíce učí napodobováním a pak experimentováním. To znamená, že ti, kdo sledovali pornografii, to chtějí zkusit a vyzývají děti v okolí – iniciují sexuální experimentování. Není to už ale ‘budeme si hrát na doktora’ nebo vizuální explorování pohlavních orgánů druhého pohlaví. Vůbec. Jsou to skutečné, dokonané pohlavní styky, jako je to v pornografii. Mluvím o pohlavním styku análním, orálním a vaginálním.” (str. 166)

Má kniha nějaké slabé stránky?

Ačkoliv je kniha psána velmi poutavým způsobem, trpí do velké míry stejnými nedostatky jako film. Kniha je sice v něčem samostatná a lze ji číst i bez toho, aniž by člověk nejprve viděl film. Ale vzhledem k tomu, že se hodně na film odkazuje a v určitém smyslu na něj navazuje, je škoda, že ani zde se neobjevilo více statistiky. 

V celé knize se nachází pouze tři rozhovory s odborníky, přičemž nejpřínosnější je již zmiňovaný rozhovor se Zorou Duškovou. Rozhovor s Kamilem Kopeckým (E-Bezpečí.cz) opět zůstává pouze na povrchu. A ačkoliv jsou názory sexuologa Antonína Brzka místy zajímavé – například když také upozorňuje na nebezpečí pornografie pro děti – mnohdy se člověk podivuje nad tím, co svým pacientům radí. 

Kniha totiž na úvod cituje indiánské přísloví: “V každém člověku zápasí zlý vlk s dobrým. Vyhrává ten, kterého krmíš.” Když pak přijde na rozhovor se sexuologem Brzkem, natvrdo říká, že sexuální devianty povzbuzuje k tomu, aby své choutky uspokojovaly ve svých fantaziích. Tím se údajně předchází tomu, aby spáchali trestný čin v reálném světě. Dokonce v tom oceňuje roli pornografie:

“Pro devianty [je internet výborný]. Pornografie jim pomůže ventilovat jejich sexuální touhy. Dříve jsme využívali i dětskou pornografii, dokud nebyla trestná, jako léčebnou pomůcku. Nařizovali jsme jim: Sežeňte si to, protože máte právo si něco užít ve vaší preferované oblasti. Aby měli alespoň tu fantazii, i když to není ono.” (str. 61)

Především je škoda, že ani v této knize se neobjevují žádné zásadní tipy pro rodiče, jak své děti chránit. 

Závěr

Kniha jako taková určitě stojí za přečtení. V rámci rozšiřování povědomí o problému sexuálních predátorů v síti hraje velmi důležitou roli. 

Nicméně v mnoha ohledech zůstává stále na povrchu a nenabízí žádná řešení, ani cenné rady pro rodiče. Osobně mi to přijde jako zabitý potenciál, protože kniha by pak mohla mít ještě větší dopad. 

Zároveň si nejsem jistý, že kniha vede k odstranění černobílého vnímání sexuálních predátorů. Ano, jsou nám zde představeny jejich příběhy, ale i samotné reakce autorky během rozhovorů ukazují, že ona sama měla s těmi rozhovory problém. Ačkoliv parafilikové nedokáží své chování vždy ovládat, nic to nemění na tom, že dochází k sexuálním zneužívání, které je o to více odpornější, týká-li se dětí. 

Aktualizace 11. 3. 2020

K filmu existují také webové stránky, na kterých lze nalézt tipy pro rodiče, doporučení pro děti, metodiky pro učitele i odkazy na odbornou pomoc, a to i pro predátory. Tyto rady jsou velmi dobré a je jenom škoda, že nezaznívají i ve filmu ani v knize, nebo že na ně zřetelněji neodkazují.


Tato kniha vyšla jako doplněk k filmu V síti. Recenzi filmu si můžete přečíst zde.

Pokud jste rodiče a chcete se dozvědět, jak můžete chránit své dítě před pornografií, ale i před sexuálními predátory, můžete se podívat na náš online kurz pro rodiče zdarma.