Od malička jsem byl vychovávaný v učitelské rodině. Žil jsem se svou matkou a dědou z matčiny strany. Poměrně rychle jsem se stal nástrojem na léčení dědova traumatu – vždy chtěl mít syna, ale měl pouze tři dcery. Lásku jsem dostával (když jsem poslouchal), chválili mě, všechno mě učili jako z učebnice – pravidla, vysvětlování, zákazy, příkazy. Když jsem neplnil nařízení, lásky se mi nedostalo. Právě naopak, dostalo se mi porovnávání, hodnocení a škatulkování. Byl jsem zmatený. Nepociťoval jsem žádnou zodpovědnost za své činy. Každý můj průser ve škole vyžehlili a nic mi nevysvětlili, respektive jsem se z toho vždy nějak dostal a nenesl žádné následky.
Rychle jsem si na to zvykl a k tomu jsem se ještě krásně a poměrně rychle naučil královsky lhát. Vždyť je jednodušší vyhnout se vyslýchání, když povíš to, co chtějí slyšet, že? Vždycky je lepší říct, že všechno je v pořádku a nic se neděje, něž aby někdo pořád rozebíral a nakonec i hodnotil tvoje pocity stylem “tak to není”, “tak to nemůžeš brát”, “vždyť to ostatní vnímají jinak”, “nebuď slaboch”, “nefňukej, nic to není” a tak podobně.
Kromě toho jsem chodil na církevní základní školu, takže jsem chodil do kostela skoro každý den. Líbilo se mi to, ministroval jsem, chtěl jsem udělat dojem. Chtěl jsem se líbit hlavně dědovi, který také chodil do kostela a všude vtěsnával Boha. Chtěli ze mě mít profi hokejistu (dědův nesplněný sen), ale srdeční potíže to nakonec překazily. Doteď cítím pocit selhání z toho, že jsem je nepotěšil a že jsem nemohl být prodlouženou rukou pro splnění jejich snů.
Uvolnění
Moje zklamání a frustrace se projevovaly asi nejvíc začátkem puberty, kdy jsem poprvé viděl časopisy, případně katalogy se spodním prádlem nebo první videokazety, později CDčka. Měli jsme zdroj – kamaráda, který to půjčoval a vypaloval. Masturbace 8x denně, každý den. Těšil jsem se domů na to, až budu moci sledovat porno nebo nějaké obrázky. Měl jsem to stále v hlavě, byl to takový můj únik od reality, která se mi nelíbila. Prostě jsem se uvolnil, dostal do hlavy dopamin a bylo mi lépe. Na všechno trápení jsem zapomněl. Věděl jsem, že když budu masturbovat, bude mi fajn.
První sex jsem měl v 17 letech. Možná bych ho mohl mít i dříve, kdybych neposlouchal své kamarády incely (involuntary celibate – skupina mužů, kteří záměrně nerozvíjí intimní vztahy se ženami, zejména na základě předchozích odmítnutí nebo zklamání. V extrémních polohách hnutí nabývá i násilných, nenávistných prvků a dehonestace žen, pozn. red.), kteří mi říkali: “Kašli na holky, pojď se radši ožrat, my jsme tví bratři, přece se na nás nevykašleš kvůli holkám…”. Pořád jsem je poslouchal, jak se jim vysmívali: “Ta má brýle, velká prsa, je malá, má velký zadek, směšné vlasy…” a já jsem jim věřil. Vždyť o mě přece měli zájem, takže je jasné, že mají pravdu a jednou se objeví ta “ideální” jako v pornu. Nepřišla. Nikdy.
Moje první vztahy
Dokonce i během svého prvního sexuálního vztahu jsem pravidelně masturboval a představoval jsem si, že jsem pornoherec. K tomu se ještě přidaly frustrace nebo jak to nazvat. Začal jsem pochybovat o velikosti svého přirození (že v pornu to vypadá větší), mají velkou výdrž (i hodinu), a všichni to mají rádi, vždyť je to přece příjemné.
Jediný úsek bez porna v mém životě jsem měl ze začátku mého vztahu s manželkou. V té době jsem sledoval porno opravdu minimálně, protože jsem nepociťoval frustraci ani nic podobného. Ale už během prvních dvou měsíců vztahu jsem ji 2x podvedl. Vytvořil jsem si paranoiu, že mě podvádí ona. To pro mě zároveň bylo záminkou, abych ji mohl podvést já, kdyby mě náhodou odkopla kvůli někomu lepšímu (tomu jsem opravdu věřil – nedal jsem si žádnou šanci na to, že by mě mohla milovat takového, jaký jsem).
Chtěl jsem získat zkušenosti. Chtěl jsem si vyzkoušet něco z porna. Chtěl jsem být lepší než pornoherec. Tímhle jsem si dodával odvahu a obhajoval jsem si nevěru, jelikož manželka byla tehdy zkušenější, zcestovalejší, vzdělanější. Dává to smysl, když je o tři roky starší. Potom otěhotněla a dostali jsme se pod nátlak mojí rodiny, která mě uměla tak dokonale ovládat a manipulovat, že jsem jim věřil absolutně všechno. Nejdříve podvědomě, potom vědomě.
Po každé konfrontaci, po každé hádce s rodinou a následně s manželkou jsem skončil uspokojováním se nad pornem. Měl jsem to pořád v hlavě, představoval jsem si sex s kolegyněmi či náhodnými kolemjdoucími, zdály se mi o tom sny. Z manželky jsem si postupně udělal pornoherečku – zkoušeli jsme různé polohy, přesně jako v pornu.
Lži pokračují
Jednou, když chtěl manželka oživit náš vztah, navrhla, že bychom spolu mohli kouknout na porno. Celý jsem ztuhnul, jako kdyby odhalila moje tajemství a zapíral jsem: “Fuj, to ne, to nechci, takové věci já nesleduju. Už jsem z toho dávno vyrostl.” Zároveň jsem manželce lhal, že nemasturbuji a přitom jsem to dělal celkem často. Dělal jsem to i proto, abych měl výdrž v posteli, ale nepomohlo to. Stále to bylo krátké, stereotypní. Prostě jako porno, kde jde všechno podle plánu a kde víš, co bude následovat a jak to skončí. Akorát o dost rychlejší.
Manželka začala mít podezření, že ji podvádím. To se od zmíněných prvních nevěr na začátku vztahu nestalo, ale všechno tomu nasvědčovalo. Ještě k tomu jsem byl už tak závislý, že mi bylo lhostejné, jak se manželka cítí a jestli chce něco řešit. Nevšiml jsem si, jak mi syn vyrůstal přímo před očima. Jakoby mu včera byl měsíc a teď, když už mu je deset let, jsem mu naprosto ukradený.
Proč bych měl vůbec řešit nějaký problém, když je to nepříjemné. Raději řeknu, že vše je v pořádku, že to bude dobré. Zalžu, potlačím emoce, vždyť je můžu vypustit a uvolnit se u porna, no ne? A fungovalo to.
Hádky došly tak daleko, že jsem se přesunul z ložnice na gauč do obyváku. S tím přišla absence sexu a já ten problém dva rok neřešil. Vždyť jsem měl porno, které mě utěšilo. Dva roky jsem byl bez sexu. Byl jsem moc pyšný na to si přiznat, že jsem udělal chybu. “Co takhle zvednout hlavu a něco s tím udělat? Ne, porno mi přece k uspokojení stačí.”
Bod zlomu
Došel jsem do bodu, kdy jsem se díval na porno na gauči za bílého dne a naproti mně seděla manželka, která vůbec nic netušila. Byl jsem v takovém stavu, že mi to ani nezpůsobovalo erekci. Čuměl jsem na to hodiny, zajímaly mě určité scény, určité polohy a podobně. Potřeboval jsem to, měl jsem toho plnou hlavu.
Postupně jsem z těch představ a sexuální frustrace, kterou jsem pociťoval, přešel na stránky eskortu. Začal jsem si prohlížet, co všechno můžu za peníze dostat a nakonec jsem si domluvil schůzku a naplnil své zvrhlé choutky z porna. podvedl jsem manželku znovu. Ano, sice po 10 letech, ale znovu. Vyšel jsem s tím ven. Obhajoval jsem si to, zapíral jsem, neříkal celou pravdu, až to ze mě nakonec vyšlo – plná verze toho, jak to celý ten čas bylo.
Konec přetvářky
Přiznal jsem moji frekvenci sledování porna. Nechtěl jsem věřit tomu, co jsem se o tom dočetl. Nechtěl jsem věřit, že existuje závislost na pornu, prostě ne. Když jsem si to připustil, vnímal jsem to jako velkou kardinální zradu v mém životě. Velmi silný úder pod pás. Vždyť to přece bylo něco, co mě uklidňovalo, bylo to tu pro mě stále, dostupné, zadarmo a příjemné.
Seknul jsem s tím prakticky ze dne na den. Nedovolil jsem si už to sledovat, ale měl jsem samozřejmě nutkání a představy v hlavě ještě měsíce po tom. Jsem velmi hrdý člověk a nedokázal jsem přijmout fakt, že mě porno zradilo, tak jsem si prostě řekl, že už to nikdy nezapnu.
Bylo opravdu těžké dostat to z hlavy. Absťáky bolí – zapírání, že už na to nemyslím, že už to v mojí hlavě není. Vyměnil jsem telefon, webový prohlížeč, rituály při večerním sprchování (tam s tím bojuji stále).
V tom všem mi pomohla i moje milovaná manželka, která si prošla peklem a která mi pomohla i se závislostí na pornu. Když se mě na to aktivně ptala, rozebírali jsme to až to došlo až do sarkastických poznámek. V tu chvíli jsem pozoroval, jak to mizí.
Venku ze závislosti?
Podle mě je to jako droga. Byl jsem závislý i na kouření cigaret, pil jsem každý den (někdy třeba “jen” pivo, ale i to mě vypínalo z reality) a kdybych se na porno podíval znovu, tak do toho zase spadnu. I přes všechny poznatky, které mi potvrdily, že porno je tak hnusná, nízká energie, kde ze sebe člověk dělá produkt, znehodnocuje sám sebe, ponižuje svoje tělo, pohlaví, a ukazuje lidem nereálné věci, které nemají s láskou nic společného. Vytváří jen utrpení a falešný obraz o ženách, mužském přirození a sexu obecně.
Naučil jsem se mnoho, ale hlavní a nejpodstatnější je to, že dokonalá krása neexistuje! Prostě není. No a co, že moje žena má celulitidu, nemá vyretušovaný zadek, nemá umělá prsa, nemá umělé zuby, umělé řasy, botoxové rty nebo deseticentimetrové nehty. Našel jsem v ní takovou ženskost a přitažlivost, kterou jsem přes ty “porno filtry” dodnes neviděl. Vidím ji takovou, jaká je. Krásná, přirozená, živá, vitální – s takovou ženskostí, která srší na desítky metrů od ní, protože je to žena, matka, manželka, kamarádka, milenka a sexuální bohyně v jednom. Ale má svoje chyby a ty z ní dělají člověka, živého, reálného a přirozeného.