Začalo to zvědavostí…
Poprvé jsem se s pornem setkal, když mi bylo 13 let. Vzpomínám si, jak ke mně domů přišel kamarád a přinesl s sebou erotické časopisy. To byl pro mě úplně nový svět. Už samotné listování v časopisech mě vzrušovalo. Takže jsem si je pečlivě schoval v pokoji pod koberec s nadějí, že tam budou v bezpečí.
Jenže nedlouho nato je při úklidu našla mamka, což byl celkem trapas. Sice nebyla nějak naštvaná, ale já jsem se mohl hanbou propadnout. To mi ale nezabránilo v tom, abych čas od času potají vyhledával v nejrůznějších časopisech fotky nahých žen.
Vyrůstal jsem pouze s mamkou a doma jsme se o sexu v podstatě nebavili. Když mi bylo 15 let kamarád mne nabádal, že bych měl začít masturbovat. Do té doby jsem to ani nijak nezkoušel. Nicméně na jeho doporučení jsem to zkusil. No a od té doby jsem masturboval pravidelně u fotek nahých žen. Přičemž nedlouho na to jsem u dalšího kamaráda viděl poprvé porno film.
V každém případě bych řekl, že do dvaceti let se u mě nejednalo o závislost, ale spíše o občasnou zvědavost.
…pokračovalo to závislostí
Má závislost se začala formovat až poté, ve dvaceti letech. V tomto věku jsem začal mít zdravotní problémy (které přetrvávají dodnes) a pornografie byla formou útěku, kdy jsem se snažil odvést pozornost od těchto problémů. Zároveň jsem objevil svět erotických chatů a začal jsem si dopisovat s neznámými ženami.
Někdy jsem na pornu a chatech strávil celou noc. Asi si dovedete představit, že jsem byl druhý den unavený, když jsem šel do školy nebo do práce. Měl jsem sice období, kdy jsem měl závislost z nějakého důvodu “pod kontrolou“, ale když přišly problémy, vrátil jsem se k pornu a k chatům.
Taky jsem vyzkoušel sex po telefonu a hledal si prostitutky na internetu. Díky Bohu jsem ale nikdy nesebral odvahu si prostitutku zaplatit.
Až po mnoha letech (cca ve 30ti) jsem si začal přiznávat, že mám asi problém. Občas jsem se svěřil se svým problémem nějakému kamarádovi, ale nijak mi to nepomohlo. Vždy to skončilo u toho vyznání, ale pak jsme o tom už nemluvili. Já jsem si naivně myslel, že když budu tvrdě bojovat, tak nad závislostí vyhraju. Ve finále jsem ale vždy zklamal. Takže jsem se nadále točil v začarovaném kruhu závislosti. Postupně jsem začal ztrácet naději, že nad ní někdy vyhraju.
Na cestě ke svobodě
Postupem času jsem začal o svém problému mluvit s více přáteli. Tentokrát jsem byl upřímnější a oni mi zase byli větší oporou. Pomáhali mi neklesat na mysli a nevzdávat to. Také jsem se začal vzdělávat o problematice sexuální závislosti. Ze začátku jsem pořád selhával a vracel se k pornu a online chatům, z čehož jsem byl akorát zoufalý.
Postupem času jsem si uvědomil, že na sebe musím být tvrdší, jinak se závislosti nezbavím. Musel jsem obětovat své pohodlí. Nechal jsem si od kamaráda nahrát do počítače program, který blokoval porno. K tomu jsem se zbavil smartphonu a vyměnil ho za tlačítkový. To všechno pomohlo, ale když to na mě přišlo, dokázal jsem si na počítači najít stránky, které program neodhalil.
Tehdy jsem si uvědomil, že budu potřebovat nějakou pravidelnou podporu. Na internetu jsem našel, že existuje setkání pro sexuálně závislé lidi (Sex addicts anonymous). Začal jsem jednou týdně na setkání chodit, přičemž bylo super slyšet příběhy lidí s podobnými problémy. Díky tomu jsem si získal i nové kamarády. S jejich podporou se mi dařilo pokušení odolávat víc a víc.
Dnes mohu říct, že jsem z Boží milosti osvobozen ze sexuální závislosti. A protože vím, jak je náročné zbavit se závislosti na pornu, rozhodl jsem se zapojit do projektu NePornu, kde mohu pomáhat druhým na jejich cestě k svobodě.
Chceš se potkávat s lidmi, kteří řeší svou závislost na pornu? Potřebuješ osobní podporu? Zapoj se do jedné z našich podpůrných skupin.