V rámci projektu NePornu se často setkáváme s názory, že masturbace je pro člověka něco naprosto přirozeného a zdravého. Navíc masturbace přece podle odborníků snižuje riziko rakoviny prostaty u mužů (EuroZprávy, 2017). Lidé se nás tedy často ptají: Proč tedy bojujete proti masturbuci?
V prvé řadě bychom chtěli zdůraznit, že projekt NePornu nebojuje proti masturbaci jako takové. Masturbaci vnímáme jako problematickou především ve spojení se sledováním porna.
Ale pojďme se nyní podívat, jak to s tou masturbací je z vědeckého hlediska. Opravdu je pro člověka tak prospěšná? Existuje nějaká zdravá míra? A existuje skutečně nějaká spojitost mezi masturbací a rakovinou prostaty?
Masturbace a zvýšené riziko rakoviny prostaty
V posledních letech se na internetu objevil populární názor, kterého se chytli mnozí muži, že masturbace funguje jako prevence rakoviny prostaty. Tyto názory se samozřejmě opírají o nejrůznější vědecké výzkumy, podle kterých častější masturbace vede ke snížení rizika rakoviny prostaty.
Historicky se věřilo tomu, že masturbace sama o sobě je špatná a může mít nejrůznější negativní dopady na zdraví člověka. Především ve 20. století se objevovaly články o tom, že masturbace (konkrétně spíše ejakulace) může způsobovat rakovinu prostaty.
To vedlo některé vědce k tomu, že začali zkoumat více do hloubky spojení mezi masturbací a rakovinou prostaty. V roce 2004 vyšel odborný článek, ve kterém autoři článku prošli dosavadní výzkumy a došli k těmto zjištěním:
“Devět studií vypozorovalo statisticky významnou či nevýznamnou pozitivní souvislost, tři studie neprokázaly žádnou souvislost, sedm studií shledalo statisticky významnou či nevýznamnou nepřímou úměrnost a jedna studie ukázala na parabolický vztah.” (Leitzmann a kol., 2004)
Laicky řečeno, četnost ejakulace nemá vliv na zvýšení rizika rakoviny prostaty.
Masturbace jako prevence rakoviny prostaty
Pokud ejakulace nezvyšuje riziko rakoviny prostaty, může ho snižovat? Tato otázka se objevila ještě v roce 2004 v dalším odborném článku, kde se vytvořila hypotéza, že ano (Gottlieb, 2004).
V roce 2009 došla skupina autorů jedné studie k závěru, že častá masturbace u mladých mužů ve věku 20-39 let spíše zvyšuje riziko rakoviny prostaty, kdežto u mužů nad 50 let ji snižuje (Dimitropoulou a kol, 2009). Následující studie z roku 2016 pak došla k obecnému závěru, že častější ejakulace v dospělosti vede ke snížení rizika rakoviny prostaty (Rider a kol., 2016).
Nicméně ani v těchto studiích neexistuje žádná shoda. Ukazuje to i přehledový článek, v němž autoři prozkoumali sedm akademických elektronických databází. Závěr byl opět neurčitý:
“Ve studijním vzorku jsme neidentifikovali žádná všeobecně přijímaná témata. Napříč studiemi jsme nenašli dostatečnou shodu v metodách průzkumů a práci s daty.” (Aboul-Enein, Bernstein a Ross, 2016)
Spojitost mezi masturbací a rakovinou prostaty
Výše uvedené studie v podstatě ukazují k jednomu jednoduchému závěru: Neexistuje žádná spojitost mezi masturbací a rakovinou prostaty. To, jak často člověk masturbuje, nemá s největší pravděpodobností na rakovinu prostaty žádný vliv, a pokud ano, nepodařila se tato souvislost jednoznačně prokázat. Navíc se tato souvislost pravděpodobně nikdy neprokáže.
Problém totiž spočívá v tom, že masturbace je v těchto studiích vnímána poněkud izolovaně. Jenže skutečnost je taková, že většina rakovinových onemocnění nemá jasnou příčinu vzniku. Také v případě rakoviny prostaty není jasné, jaké jsou příčiny jejího vzniku. Pouze se ví, že dochází ke změnám na úrovni DNA (Mayo Clinic, 2019).
Pokud vezmeme v potaz to, že rakovina může mít několik příčin vzniku, je velmi nepravděpodobné, že by se podařilo izolovat to, jakou roli v tom všem hraje masturbace. Zároveň je nepravděpodobné, že by samotná masturbace způsobovala mutace na úrovni DNA, a tedy vznik rakoviny prostaty.
Není orgasmus jako orgasmus
Zmíněné výzkumy zároveň přehlížejí skutečnost, že není orgasmus jako orgasmus. V roce 2010 vydal Stuart Brody studii, která se zabývala tím, jak nás ovlivňují různé sexuální aktivity. Tato studie ukázala, že vaginální pohlavní styk s sebou nese celou řadu zdravotních výhod, zatímco ostatní sexuální aktivity (včetně masturbace) pouze minimální nebo žádné. V některých případech mají ostatní sexuální aktivity dokonce negativní vliv.
“Na základě široké škály metod, vzorků a měření jsou výsledky výzkumu překvapivě konzistentní v tom, že ukazují, že jedna sexuální aktivita (vaginální pohlavní styk s následnou orgasmickou reakcí) je spojována a v některých případech dokonce způsobuje procesy spojené s lepším psychologickým a fyzickým fungováním. Ostatní sexuální chování (včetně použití kondomu při vaginálním pohlavním styku) nejsou spojené s lepším fungováním, a v některých případech (například u masturbace nebo análního sexu) jsou spojované s horším psychologickým a fyzickým fungováním.” (Brody, 2010)
Tato studie například ukazuje, že vaginální pohlavní styk má pozitivní psychologické dopady na člověka, kdežto časté masturbace může způsobovat deprese.* Lidé, kteří nemasturbují jsou také více spokojeni se svým mentálním zdravím nebo s kvalitou intimních vztahů. A po fyzické stránce se rozdíl ukazuje třeba i na tom, že složení semene se liší, když dojde k ejakulaci při běžném pohlavním styku nebo při masturbaci (při pohlavním styku je kvalitnější).
*Příčinou vzniku depresí může být skutečnost, že při orgasmu se do těla vyplavuje oxytocin, který navozuje potřebu blízkosti. V rámci sexuálního styku je tato potřeba naplněna, kdežto masturbace často probíhá izolovaně. Pokud se tedy jedná o častou masturbaci, může to z dlouhodobého hlediska vést k úzkostem či depresím. Více v článku “Mozek závislý na pornu”.
Je tedy masturbace špatná?
Jak jsme již zmínili na začátku, nemyslíme si, že by masturbace sama o sobě byla špatná. Realita je ovšem taková, že masturbace na nás má nějaký vliv. Například v článku článku “Mozek závislý na pornu” jsme popisovali, jak nás ovlivňují hormony, které se vyplavují do mozku při sexu a při sledování porna. Proto jsme toho názoru, že masturbace je špatná ve spojení se sledování porna.
Nicméně z dosavadních vědeckých výzkumů nám vyplývá, že masturbace sama o sobě nepřináší žádné výhody, a spíše hrozí nějaké negativní dopady. Každopádně masturbaci nikomu nezakazujeme.
V rámci restartu mozku sice často doporučujeme vedle abstinence od pornografie také abstinenci od masturbace, ale je to z důvodu, že masturbace je často spojována s pornografickými fantaziemi. Proto přinejmenším v průběhu restartu mozku doporučujeme abstinovat také od masturbace.
Uveďme si ale i nějaký pozitivní příklad. Například existují období, kdy je náš sexuální partner delší dobu nedostupný. Může k tomu dojít například po porodu nebo při nějaké dlouhodobější nemoci. V takových případech si myslíme, že je v pořádku, když člověk masturbuje. Samozřejmě ne u porna nebo nad pornografickými představami, ale třeba s myšlenkami na svého sexuálního partnera.
V každém případě, pokud se jedná o masturbaci obecně, zastáváme v rámci projektu NePornu jednoduchý názor: Masturbace není nezbytně špatná, ale není nezbytná.