V minulosti byly prostituce či pornoherectví považovány za morálně pochybná povolání. Samozřejmě se o prostituci tvrdí, že se jedná o “nejstarší řemeslo”, které bylo přítomné v mnoha kulturách. V některých náboženstvích dokonce existovaly chrámové prostitutky, jejichž úkolem bylo v podstatě sexuálně uspokojit člověka, který přišel uctívat místního boha. Nicméně prostitutky jako takové žily v podstatě na okraji společnosti.
Pornografický průmysl v dnešní době se snaží změnit vnímání pornohereček ze strany společnosti. Objevují se rozhovory s pornohvězdami, které popisují svou kariéru v průmyslu jako něco úžasného. Skoro až jako práce snů. Dokonce i známá česká pornohvězda Daisy Lee si založila vlastní YouTube kanál, ve kterém v podstatě tvrdí, jak je to úžasné povolání. Dokonce dává rady mladým holkám, jak s pornem začít.
To vše pak působí dojmem, že pornoherctví je vlastně něčím super. Když se pro to rozhodnete dobrovolně, pak vás přece nikdo nemůže soudit za to, že to děláte.
A právě na toto dobrovolné rozhodnutí se v tomto článku podíváme. Spousta lidí totiž má pocit, že se všechny pornoherčky pro porno rozhodly dobrovolně. Jenže ono tomu tak ve většině případů není. Samozřejmě nebudeme tvrdit, že se nikdy žádná pornoherečka nerozhodla dobrovolně. Ale rozhodně to není v pornoprůmyslu norma.
(Ne)dobrovolný souhlas
Obhajoba pornoprůmyslu většinou spočívá v tom, že pornoherci dali dobrovolný souhlas k natáčení. A protože to byla jejich svobodná volba, nelze tomu nic vytknout, nebo dokonce obvinit pornoprůmysl z vykořisťování.
Jenže co se týče dobrovolného souhlasu, není to až tak jednoduché. Obhájci pornografie se samozřejmě snaží poukázat na to, že na základě souhlasu herců neporušují žádný zákon. Ale když se podíváme pod povrch, objevíme úplně jinou realitu. Dobře ji shrnuje právnička Catharine MacKinnon:
Stejně jako tomu je s prostitucí, tak i ženy a děti se obecně neobjevují v pornografii proto, že by to byla jejich volba, ale kvůli nedostatku možností se rozhodnout. Slovo “souhlas” je v tomto kontextu použito v překrouceném a pomateném slova smyslu, kdy se člověk zoufale snaží zastavit, co se děje, nevidí žádný únik, nemá žádnou reálnou alternativu, byl často zneužíván jako dítě, může být závislý na drogách, je bez domova, bez naděje, mnohdy se snaží vyhnout tomu, aby jej zmlátili nebo zabili, je téměř vždy v ekonomicky zoufalé situaci, a tak se podvolí, aby jej sexuální zneužívali za peníze, a to dokonce i v případě, jak tomu většinou bývá, že ty peníze jdou někomu jinému.
– Catharine MacKinnon, Pornography as Traficking (2007)
Na internetu často narazíte na komentáře obhájců pornografie (a prostituce), že se pro to ti lidé rozhodli sami. Jejich ekonomické tísni se nepřikládá v podstatě vůbec žádná váha. Naopak se někdy staví do popředí. Spousta lidí argumentuje slovy, co by dělala matka samoživitelka, kdyby bylo porno nelegální. Vůbec se ale nikdo nepozastavuje nad samotnou situací, že matka samoživitelka točí porno, protože nemá jinou možnost, jak uživit rodinu. Ačkoliv tedy dá souhlas k natáčení, je velmi sporné mluvit zde o dobrovolném souhlasu, když nemá žádnou jinou možnost.
Sexuální (ne)zneužívání
To samé platí samozřejmě i v případě, že se lidé již pohybují v pornoprůmyslu, kde se jen velmi stěží dá mluvit o dobrovolném souhlasu. Když si člověk pročítá příběhy bývalých pornohereček, naráží spíše na příběhy o zneužívání, znásilnění, vydírání, manipulaci atd.
Zde je příklad dvou takových příběhů (z knihy Mýty o pornu):
Když jsem dokončila scénu, krvácel mi krk, měla jsem odřeniny po celém těle, vagínu jsem měla natrženou na dvou místech, a nakonec jsem dostala zánět spojivek. Cítila jsem se tak slabá, zneužitá a upřímně řečeno jsem měla pocit, jakoby mě znovu znásilnili.
– Emily Eve
Během natáčení s jedním muže jsem na něj volal, ať přestane. Křičela jsem ne znovu a znovu, ale on nepřestával. Ta bolest se nedala vydržet, byla jsem v šoku a moje tělo nakonec vyplo. Už jsem se mu nedokázala bránit. Po natáčení mě odvezli domů. Zavolala jsem si taxi, aby mě odvezlo do nemocnice, aby mě zkontrolovali, protože jsem byla v obrovských bolestech. Den na to mi volal Vince, abych o tom znásilnění držela hubu. Vyhrožoval mi, že nevím, s kým si zahrávám, a že jeho upravená nahrávka by dokázala, že lžu.
– Corina Taylor
Tento poslední příklad odhaluje ještě jednu problematickou oblast. Pokud je pornoherečka znásilněna či donucena provádět úkony, se kterými nesouhlasila, nemá se jak bránit ani jak to případně dokázat. K tomu všemu může ještě docházet k vydírání a zastrašování, takže se pornoherečka ocitne v neřešitelné situaci. Navíc ztráta práce by pro ni mohla být likvidační, tak se raději podvolí a případně sáhne po drogách, aby utlumila bolest.
Nebo zajímavě to vyjádřila i Mia Khalifa v rozhovoru pro BBC. V něm otevřeně mluví o tom, že měla strach říct ne. Kvůli svému původu měla natáčet video, ve kterém měla na sobě hidžáb. Když producentům řekla, že ji kvůli tomu zabijí, tak se všichni akorát smáli. A jako mladá dívka prostě neměla sílu říct ne. Ačkoliv s natáčením “souhlasila”, měla pocit, že nemá jinou možnost.
Není divu, že je pornoprůmysl v posledních letech označován za novodobé otrokářství, které pouze vykořisťuje lidi a vydělává na jejich sexuálním zneužívání. Ačkoliv mohou existovat výjimky, když sledujete většinu pornovideí, v podstatě se díváte na zneužívání či znásilnění někoho dalšího.
(Ne)obchodování s lidmi
Navíc se neustále ukazuje, že existuje úzká spojitost mezi pornografií a obchodem s lidmi za účely sexuálního vykořisťování. Každý rok přibývá lidí, kteří sledují porno, a tím se jednoduše zvyšuje poptávka po nových videích. No a z ekonomického hlediska víme, že když se zvedá poptávka, začne se zvedat i nabídka.
Když se podíváme na statistiky serveru Pornhub, vidíme, že jenom v minulém roce přibylo téměř 7 miliónů nových videí. To je 1,36 miliónu hodin nového obsahu, což by žádný člověk nedokázal za svůj život shlédnout (Pornhub Insights, 2020). Pokud bychom vzali v potaz, že by jedna žena dokázala natočit za rok 50 videí o průměrné délce 24 min, bylo by zapotřebí minimálně 68 000 žen. Ve skutečnosti toto číslo bude mnohem vyšší, nehledě na to, že počítáme pouze s videi na serveru Pornhub.
Teď si můžeme položit otázku, odkud se tyto ženy berou?
Kdyby se pornografický průmysl spoléhal pouze na počestné praktiky a natáčel pouze na základě dobrovolného souhlasu žen, nabídka by se zvyšovala velmi obtížně. Není tedy divu, že se objevují zprávy o tom, že spousta videí obsahuje záznamy znásilnění, nebo že jde o ženy, které byly uneseny v rámci obchodu s lidmi.
Pornografie pak slouží jako “výukový materiál” pro ženy, jež byly v rámci obchodu s lidmi uneseny, a video záznamy jejich zneužívání se objevují na pornografický serverech. Běžný uživatel porna není ale vůbec schopný rozlišit, v jakých případech jde o pomyslně dobrovolné rozhodnutí a kdy se jedná o oběť obchodu s lidmi.
V každém případě jakékoliv sledování pornografie zvyšuje poptávku, což nevyhnutelně vede ke zvyšování nabídky. A tím každý uživatel porna přispívá k obchodování s lidmi.
NePornu
Když mluvíme o pornografickém průmyslu, tak se ve většině případech opravdu nemůžeme bavit o dobrovolném souhlasu v pravém slova smyslu. Většina herců vstupuje do průmyslu z důvodů finanční tísně, nátlaku nebo nedostatku jiných možností. Řada z nich si sama prošla zneužíváním v dětství. Většina z nich není ani dobře placená, takže je na místě mluvit o vykořisťování. A k tomu jsou mnozí z nich oběťmi obchodu s lidmi.
V rámci NePornu se snažíme rozšiřovat především povědomí o tom, že pornografie má negativní vliv na jedince a může vést i k závislosti. Těm, kteří jsou na pornu závislí, se snažíme pomoci, aby se své závislosti zbavili.
Nicméně stejně důležité je i rozšiřovat povědomí o tom, jak to ve skutečnosti chodí v pornografickém průmyslu. Spousta uživatelů porna totiž o tomto aspektu nepřemýšlí, protože vyhledávají porno k uspokojení svých vlastních potřeb. Pornoherci a pornoherečky jsou pro ně pouhým předmětem či nástrojem k dosažení vlastního uspokojení.
Proto jsme přesvědčeni, že je nutné ukazovat i na tento lidský aspekt. Že pornoherci nejsou pouhým kusem masa, se kterým lze obchodovat a který lze vykořisťovat pro vlastní zisk či uspokojení.
Asi by bylo bláhové očekávat, že se nám podaří odstranit pornografii z tohoto světa. Nicméně máme naději, že díky rozšiřování povědomí o této problematice si někteří uvědomí, že porno ničí životy mnohých lidí, včetně pornoherců. A to snad povede k rozhodnutí se porna vzdát, čímž můžeme napomáhat ke snižování poptávky.
Na každém jednotlivci záleží. Přidejte se k nám a řekněte spolu s námi NePornu.
Pokud vás náš článek zaujal, doporučujeme si přečíst knihu Mýty o pornu od Matta Fradda.