Je to už delší doba co jsem si začal uvědomovat, že mám s pornem problém. Vlastně jsou to už roky. Samotnému se mi to nikdy nepodařilo zlomit, maximálně vždycky jen na nějakou krátkou chvíli. Jinak jsem se díval téměř každý den, někdy i několikrát.
Čas běžel a já vystřídal několik partnerek. Porno jsem sledoval pravidelně a nikdy jsem nevnímal, že by to byl pro vztah problém. Nyní jsem již 3 roky ve vztahu s přítelkyní, kterou miluji a která má ráda sex. Nicméně po půl roce, co jsme byli spolu, se můj vztah k sexu začal ochlazovat. Měl jsem za to, že jde o únavu, špatnou náladu nebo něco podobného. S přítelkyní nám to začalo skrze téma sexu hodně skřípat, ale vždy jsme se snažili to zvládnout.
Dostat to ven
Po téměř roce snah jsme se při hledání jádra problému dostali k pornu. Já to samozřejmě tušil, ale přiznat jsem si to nechtěl ani sám před sebou. Přítelkyně, pro kterou to bylo obrovsky těžké téma, to se mnou zvládla otevřít i rozebrat. Vůbec poprvé po více jak 16 letech sledování jsem o tom mluvil s někým dalším.
Musím říct, že to byla obrovská úleva. Zároveň jsem cítil novou energii s tím problémem, který jsem si v té době uvědomoval, začít zase něco dělat. Nechtěl jsem, aby se náš vztah rozpadl. Navíc to na přítelkyni začalo mít dopady na sebevědomí. Cítila se nechtěná. Možnost řešit problém s někým jiným (s ní) mi začala pomáhat. Nicméně ne tak rychle, jak by to bylo pro vztah ideální.
Nemohl jsem přestat
K pornu jsem se vracel, byť ve stále delších časových prodlevách. Ale vracel. Přítelkyni jsem i lhal, protože jsem se styděl a bál jsem se o náš vztah. Přítelkyně to samozřejmě vycítila. Sama se mi pak přiznala, že si začala v jednu dobu psát s někým jiným, kdo ji ten pocit „chtěnosti“ dával. Nicméně to zavčas ukončila.
Problém ne a ne zmizet. Chuť na porno se stále objevovala, i když možná ne tak často jako dříve. Pokusil jsem se na to podívat i odborně skrze biologii a když už slabá chvilka byla, rozhodl jsem se, že si ten virtuální svět „rozmanitosti“ opět pustím k tělu, když tedy nedokážu odolat úplně, ale zkusím se ovládnout a nedotáhnu to „do konce“. Nedám mozku ten pocit opojné extáze. Chtěl jsem ho zažívat jen s přítelkyní, aby mozek dostával „hormonální odměnu“ jen v tom správném směru.
Nevím jestli je má amatérská hypotéza správná, ale postupně jsem začal cítit, jak se do mě (a do našeho vztahu) začíná opět vracet ona tolik chybějící sexuální energie. Jak si dokážu společnost přítelkyně opět užít bez nějakých dalších představ v hlavě.
První pocity volnosti
Poprvé v životě jsem to vydržel přes 2 měsíce, téměř čtvrt roku a co víc, chuť si něco pustit mě začala reálně opouštět. Cítil jsem to a ucítil jsem obrovskou a upřímnou úlevu. Konečně volnost od porna. Sexuální vztah s přítelkyní se začal zase naplňovat a uvolňovat. Pak, po těch necelých 3 měsících, se chuť opět zčistajasna dostavila, já neodolal, opět si to pustil, ale opět jsem dodržel i to, že to nedotáhnu do konce. Naopak jsem čekal na brzký příchod přítelkyně a pomilovali jsme se společně hned, jak dorazila.
Už to nezvládá
Den na to jsme se však pohádali a já sám nechal v historii stopy po oné slabé chvilce, kterých si přítelkyně všimla. Byla to obrovská ironie, že jsem téměř čtvrt roku nic neviděl a zrovna v ten den hádky, kdy šla přítelkyně ke mně na počítač (a ano, cíleně se podívala… nevím zda to dělala i častěji), na to narazila. Samozřejmě ji to obrovsky zklamalo.
Já sám jsem se jí to snažil vysvětlit. Vysvětlit jí, že se to neustále „rozvolňuje“, že jsem ve svých očích udělal obrovské pokroky a že toto byla opravdu jediná slabá chvilka za tak dlouhou dobu, při které jsem ani nedosáhl vyvrcholení. Zároveň jsem jí popsal, že pro mě to byl další velký krok, že jsem ten počítač raději zavřel a těšil se na ni. Že je to vlastně další moje malé vítězství a přitom její zásluhou.
Dohodli jsme se, že si to necháme projít hlavou a včera jsme si nad celou věc sedli. Vysvětlil jsem jí svůj pohled (viz předchozí odstavec), nicméně z její strany byla znát už vyčerpanost. Sama to dle svých slov vnímá už jako nevěru, byť virtuální, ale zkrátka nevěru. Nedivím se. Zároveň mi už nedůvěřuje, má podezření, že když mě nechá chvíli samotného, hned zase k pornu poběžím. Vysvětlil jsem jí, že to tak není, že tu chuť už ani nemám, i když jsem sám, ale samozřejmě člověk upřímně nikdy neví, kdy se to může vrátit, i když zatím to vypadá, že se to vyvíjí správným směrem.
Každopádně jde vidět, že se to na našem vztahu podepisuje víc a víc a že ta nedůvěra a zloba prostupuje do dalších oblastí. To se projevuje tak, že mi přítelkyně vyčítá například to, že nejdu pracovat do kanceláře, že zůstávám doma atp. Prostě mi vyčítá věci, které by mi bez té naakumulované zloby nikdy nevyčítala (to jsou přímo její slova).
NePornu je jediné řešení
Takhle jsme došli do bodu, kdy jsme začali hledat možné cesty k dalšímu řešení a já slíbil, že se přihlásím k e-koučinku v NePornu. Sám jsem si to v hlavě utřídil a neozval jsem se proto, že to chce přítelkyně, ale protože to chci já. Pro sebe, pro ni, pro náš vztah. Trochu se bojím, že kromě příčiny (mého sledování porna) budeme muset řešit i následky (zakořeněná nedůvěra a zloba v přítelkyni). Nicméně člověk má vždy zametat nejdřív před vlastním prahem.
Upřímně věřím, že jsem ušel už velký kus cesty, ale jestli jsem volný nebo mě to v budoucnu opět doběhne, samozřejmě nevím. Určitě by mohlo pomoci pobavit se o tom i s někým jiným, kdo prožil něco minimálně podobného. S někým, kdo se dokáže vcítit.