Příběh o tom, jak jsem našla cestu od pornografie, sexuálního zneužití a nenávisti ke svému tělu.
Jak se něco takového může stát?
Jako malá holka jsem velmi vzhlížela k rodičům a vždy jsem si přála, aby mě podrželi, když jsem se cítila naštvaně nebo smutně. Ve chvílích, kdy se můj malý svět obracel vzhůru nohama, potřebovala jsem útěchu a upřímnou lásku. Moji rodiče však nebyli bez chyby, a proto ani láska a útěcha, které mi nabízeli, nebyly dokonalé. Nakonec jsem si uvědomila, že v těžkých chvílích tady ne vždy bude někdo, kdo mě bude moct utěšit.
Později máma začala pracovat mimo Českou republiku a stávalo se, že jsem ji někdy neviděla klidně i 3 – 4 měsíce v kuse. Do toho jsem ve škole zažívala šikanu a táta byl alkoholik. Postupem času mě to dovedlo k tomu, že jsem si našla své “utěšováky” jinde než ve svých rodičích. V televizi, jídle nebo v čemkoliv, co bylo při ruce.
Když mi bylo devět nebo deset let, začala jsem hrát online hry a byla jsem zvědavá, co je zač ta sekce pro 18+. Mé tělo přirozeně reagovalo na velký příval dopaminu a já jsem toho dopaminu chtěla stále víc. Rodiče o sexu nikdy nemluvili a já jsem se styděla a přísahala jsem, že tohle se nikdy nikdo nedozví.
Posuňme se o pár let dopředu – na jedné párty jsem se během spánku stala obětí sexuálního zneužití. “Kdybych nešla na párty, tohle by se nestalo.” Přesně to jsem si říkala i já a přesně to je něco, co je pro oběti sexuálního zneužití těžké si připustit – že to není jejich chyba. V takových chvílích, kdy se cítíš mizerně a stydíš se, nezbývá jiná možnost než jít tam, kde to znáš nejlépe. Tím pro mě tehdy byla pornografie.
Než jsem se nadála, pornografie a sexuální zneužití měly obrovský vliv na všechno od mých myšlenek až po mé činy. Utěšováků nikdy nebylo dost a můj chudák zmatený mozek a mé srdce byly vyprahlé a nikdy nebyly opravdu utěšené.
Co jsem si myslela, že je láska, a proč?
Láska… To musí být ten pocit, když mám někoho v hlavě a nemůžu ho dostat ven. Pořád nad ním přemýšlím. To musí být ten pocit, když mám motýlky v břiše. To musí být, když cítím velkou touhu a přitažlivost, která nikdy nevyprchá.
Jenže mou školou lásky byla pornografie a ta mě naučila tyto věci: že jsem ubožák, mé tělo je ubožák a že nikdy lásku nebudu mít bez toho, aniž bych byla perfektní. Když o mě tedy někdo zavadil a dali jsme se dohromady, dala bych mu první a poslední. Myslela jsem si, že to je ono! Láska! Konečně jsem ji našla! O několik měsíců později jsem se ale opět nacházela v příšerné bolesti zrady. “Dobrý den, vítej zpět mé přesvědčení! Já jsem ubožák, mé tělo nikdy nebude dostatečné a já nikdy nebudu perfektní. Proto lásku nikdy nezažiju.”
Co je láska doopravdy a jak mě dostala z mého problému?
Dnes lásku vidím jinak a to z toho důvodu, že jsem opravdovou lásku poznala přesně v době téhle zrady a zmatku. Měla jsem možnost být na jedné přednášce o lásce, na které jsem seděla s velmi skeptickým výrazem, protože tam přednášeli křesťané. Dříve jsem už o Ježíši slyšela (moje máma je katolík), ale vždy se mi protáčely panenky, když o něm někdo mluvil. Tady to bylo poprvé v životě jinak. Viděla jsem tam manželský pár, který mluvil společně o lásce a o tom, kdo je zdrojem jejich lásky. Chtělo se mi během přednášky brečet kvůli tomu, co jsem cítila.
Konečně jsem pochopila, že má touha po pravé lásce nikdy nebude naplněna, dokud nenarazím na dokonalost. Pochopila jsem, že mi mou vnitřní touhu nemůžou naplnit rodiče, ani muži, ani nikdo jiný z této planety, protože nikdo z nich není dokonalý. Od té doby jsem si začala v těžkých chvílích číst Bibli nebo se setkávat s přáteli, kteří se za mě modlili a pomohli mi s mými otázkami.
Mé tělo a srdce konečně našly klid a začala jsem pociťovat svůj pravý důvod k žití. Bylo to pro mě neskutečně ohromující a nádherné. Mým utěšovákem se stala dokonalá láska, která je mi vždy k dispozici – Bůh.
Prožívání mých pocitů a porozumění, proč tady jsem
Hrozně ráda bych to ukončila tady, ale to bych vynechala velký kus cesty. Cestu mnoha klopýtnutí, cestu nedokonalosti a cestu lásky mého nebeského otce během mých největších životních úrazů.
Mám v povaze dobrodružství, a proto jsem začala cestovat. Bydlela jsem v Anglii, Německu a na pár měsíců jsem se rozhodla podívat i do Kanady a poznat tamní nádhernou přírodu. Kdo by to byl tehdy tušil, že se v knihovně ve Vancouveru potkám s mým dnes už manželem. Všechno by bylo bezchybné – oba dva jsme atraktivní, úspěšní a na první pohled vedeme naprosto dokonalý život. Příběh jako z pohádky.
To klopýtnutí, které jsem zmiňovala, nastalo, když jsme si s manželem uvědomili, že oba máme velice traumatické příběhy, co se týče naší sexuality, která nám velice negativně diktovala náš vztah, intimitu a sex. V té době jsem si také uvědomila, že jsem se vyhýbala mnohým svým pocitům a nikdy jsem nikomu nechtěla říct, co se v mém životě opravdu stalo.
S manželem jsme na dlouhé cestě osobního vývoje skrze Boha a lidi okolo nás, kteří nás v této cestě podporují. Já jsem konečně pochopila svůj příběh a své opravdové pocity. Všechno konečně začalo dávat smysl. V těžkých chvílích nejsem sama a to, odkud pocházím, kdo jsem a co prožívám je součástí procesu uzdravení, blízkosti s Bohem a vztahů s lidmi okolo mě.
Dnes jsme si s manželem nesmírně blízko. Oslavujeme letos 6 let manželství, já slavím 7 let bez pornografie a manžel 5 let.
Láska pro mě dostala nový význam. Je to, jako když jsem na dně a brečící, červená a uslzená něco zablábolím manželovi a ten mě obejme a i přesto mě dál miluje. Láska je pro mě, když mám slabou chvíli a můžu se obrátit na Stvořitele světa, aby mě utěšil. Láska byla, když jsme s manželem procházeli těžkostmi v našem manželství, zažívali jsme úzkosti, brečeli jsme, ale věděli jsme, že tuto bolest chceme prožít spolu a záleží nám jednomu na druhém. Láska je pro mě o sdílení těžkých, intimních, trapných, směšných, krásných, jednoduchých momentů a o opravdových pocitech. Láska je být milovaná a porozuměná i s mým celým příběhem.
V současné době pracujeme s manželem v Kanadě na projektu Secret Habit. Manžel je poradcem a koučem pro muže, kteří bojují se závislostí na pornografii. Já kromě vedení tohoto projektu nezávazně koučuji, hostuji podcast a moc ráda se nechám rozptýlit psaním poezie, hraním si s naší dcerou Violet, jízdou na koních a aktivitami v přírodě.
Kdokoliv tento blog čtete a chtěli byste se se mnou pobavit více, neváhejte se mi ozvat. Moc ráda se seznamuji s novými lidmi, takže jak říkáme tady v Kanadě: “Don’t be a stranger” 🙂
Helču můžete kontaktovat přímo na e-mailu [email protected]
Více informací o projektu Secret Habit najdete na https://secrethabit.ca,
nebo na Instagramu https://www.instagram.com/secrethabitlifecoaching/